Report z Memoriálu JT 2012

Uplynulý víkend byl ve znamení druhého ročníku Memoriálu Jéni Trávníčka a opět přinesl tři pohodové dny plné zábavy, skákacích bot, citrónů a přátelské nálady.

 

Ač to tak ještě 14 dní před začátkem nevypadalo, díky lobinku některých skokanů se nás postupně sešlo na 33 skokanů. A drtivá většina na všechny tři dny. Už při registracích jsem se zarazil nad nápadem Josefa Hartmana a myslel si, že myšlenka jít na botkách z Blanska do Jedovnic je jen povedený vtip. O to větší překvapení mi přinesla cesta samotná, když jsem viděl na kraji Blanska hopsajícího člobrdu. A on to opravdu Pepa. Jsem rád, že jsme mu pomohli alespoň s batohem a tímto ještě jednou oficiálně smekám, protože kdo zná cestu Blansko – Jedovnice, ten pochopí. Po příjezdu (společně s Michalem Ribiářem) jsme přebrali klíče od chatek a začali přesouvat proviant do ledničky. Před šestou hodinou se začali sjíždět první tváře z různých koutů republiky. Azylem pro první večer nám byla hospůdka U Šedivýho Vlka, kde jsme se usídlili a pomalu začali s pivkem a pizzou. Ne všichni však holdovali této dobré kombinaci. Byli i tací, co cca hodinu zoufale běhali po kempu a hledali klíč od chatky č. 28, aby měli „chrudimáci – bockujem.cz“ kde spát. Kámen ze srdce mi spadl, když mi ho holky z Brna daly s tím, že o něj zakoply. Nicméně tíživé svědomí jim nakonec zavelelo se přiznat, že Lucka měla klíč v kapse – Lucie, to Ti nezapomenu! I tak jsem ale rád, že se klíč našel a ubikace č. 28 byla bezproblémově obyvatelná. Během pití jsme se pustili do hraní společenských her a večer jsme ukončili i nočníma hrama. Okolo půl druhé se šlo konečně spát, abychom byli alespoň trošku připraveni na sobotní náročný program.

Ten začal už v devět, návštěvou rodičů Jéni, kteří přivezli z kraje Jižní Moravy vínko a hrozen (za čež ještě jednou děkujeme, obojí bylo výborné!!) a Jana si premiérově botky zkusila. Tím máme na příští rok o dalšího člena do závodu navíc 🙂 Poté přijely i poslední dvě posádky – z Bratislavy a Prostějova. Následovalo opětovné seznámení všech členů a udělení organizačních pokynů. Venca si závěrem dopoledne vzal na starost workshop o údržbě bot, to jsme však s Petrem už vybíhali do okolí tyčit trasu. I letos jsme vymysleli zcela nový model. Celý „závod“ se rozdělil na více částí. Díky pomalejšímu nasazení kuchařů se začátek programu posunul o cca 20 minut.

Po vzoru loňska jsme vytvořili náhodné dvojice a naštěstí se to promixovalo tak, že všichni členové lokálních týmů byli rozděleni. Nakonec bylo 12 dvojic + 2 trojice. Avizovaný start samotného orienťáku se posunul o cca 25 minut, zahájení předcházela minuta ticha pro vzpomínku na Jéňu a mohlo se startovat – v 14:11. Vždy jeden z týmu vybíhal na nedaleký palouček hledat písmena do volně poházených kuželů – písmen bylo celkem 30, kuželů 38. Písmena se doplňovaly do připravených archů, teprve po doplnění všech z nich začali skokani skládat slova. Po kontrole správnosti a případné udělení penalizace za příliš krátká slova si každý skokan šel najít své boty a mohl vyběhnout na připravenou trasu hledat 8 stanovišť.

Ty byly rozmístěny v cca 8 kilometrovém úseku okolo rybníka Olšovce. Mimo to byly na trase volně položené citróny jako bonus. Každý z 12 citrónů měl na sobě písmeno, ti bystřejší a poctiví hledači si mohli všimnout, že se v nich ukrývalo i příjmení předsedy asociace powerbockingu – tedy „Wožniak“. Suma sumárum – citrone, byl jsi opět s námi!! Každé stanoviště bylo na místě určení označeno červeným fáborkem. V jeho okolí 20 m byla uschována otázka s jednotlivými kvízy. Celý průběh závodu dokumentovala a dozorovala cyklohlídka s přísunem tekutin.

Po čtvrté hodině dorazila první dvojice, na poslední jsme čekali cca do čtvrt na šest. Všichni závodníci trať zvládli a tak se mohlo pomalu přejít k chystání dříví, piva a drobného občerstvení v podobě špekáčků. Zábava se protáhla až do dvou hodin a vidina předání chatek do 9:00 značně limitovala chuť všech. Pohled na všechny byl radostný, nezůstalo u paření ve skupinkách, ale došlo k řádnému promísení debatujících. Na své přišlo i vyhlášení vítězů za jednotlivé kategorie, které bylo pouze symbolickým aktem. Pravými vítězi byli všichni, co dorazili do cíle.

Nedělní den se dobrovolníci jeli mrknout do Rudického propadání a postupně se všichni uchylovali k odjezdu po náročném víkendu.

Všem tímto patří velké díky, jednak za rodiče Trávníčkovy, tak i za celou organizační jednotku 7Brno.cz – byl to neskutečně fajn víkend. Rádi jsme viděli tváře známé a poznali tváře nové. Už teď se velmi těšíme na další ročník. V průběhu týdne doplníme fotky a sestříháme i video. O všem budete informováni prostřednictvím emailu.

Pokud někdo z vás napsal na svých stránkách komentář o uplynulém Memoriálu, budu rád, když mi pošlete upozornění s odkazem. I za jakékoliv další fotky a videa budeme vděčni. Připomínky a náměty na zlepšení a doplnění programu jsou víc než vítány.

[nggallery id=28]