Okolím Velké Klajdovky

Chtěli jsme se vydat na botkách někam mimo město a náš výběr padl na doporučení Lukáše Medka do okolí Velké Klajdovky. A tak jsme se v neděli 22.5.2011 ve 14:00 hodin sešli na parkovišti za hotelem ve složení : Luke, Venca, Jirka Fiala, Vendy s malým Martinem, David Pokec, Honza, Petřík a pan Frolek 🙂

Slunce se snažilo z nás vytáhnout poslední tekutiny a tak jsme byli rádi, že když jsme vyrazili, tak cesta vedla lesem. Hned na prvních metrech sebou plácl Petřík, kterému se do cesty připletl škodolibý kořen a normálně ho shodil. Odneslo to odřené koleno. Malá zastávka byla na kraji lomu, kde jsme trošku koukli na Brno a kde nás všechny rozesmál nápis složený z kamenů pod námi. Bohužel ho zde nemůžu citovat, nicméně na obrázku ho lze najít. 🙂

A hurá po žluté značce k vysílači a od tam lesem dál, směr zřícenina hradu Obřany. Cesta ubíhala v pohodě, i když někteří byli nebezpeční jak sami sobě tak ostatním. Nebudu jmenovat, ale jednalo se o Vencu 🙂

Když jsme ze žluté značky přešli na modrou, začal se terén prudce svažovat. Nikomu nám to nešlo do hlavy, jak je možné jít na hrad z kopce, ale bylo tomu tak. Každý prudký a kluzký kopec zdolával po svém. Někteří drobnými krůčky, jiní skokem snožmo. Těžko říct co je lepší.  Každopádně přišel druhý pád, kdy sebou mázl malý Martin, který ačkoliv stál na botkách po třetí v životě, držel s námi statečně krok. Naštěstí se nic nestalo. Nakonec jsem na hrad dorazil jen já (i když nejstarší.. 🙂 ) a Petřík. Ostatní to vzdali 300 metrů pře cílem a radši zůstali sedět na lavičce. Odměnou nám byl pohled na zbytky zdí a informační tabule. Cesta zpět vedla do prudkého kopce a tak jsme ostatní došli silně opocení a zadýchaní. Ale stálo nám to za to. K další cestě jsme využili drobným štěrkem pokryté cesty, která by nás měla dovést zpět. To ale stoprocentně nikdo nevěděl.. 🙂

Po chvíli se od nás odpojil Venca, který musel domů a my v poklidu šlapali dál. Slunce a kopcovitý terén si ale vzali svoji daň a hlavně nejmladší účastníci začali být unavení. Proto zjevení kiosku uprostřed lesů byl malý zázrak a půllitrové limonády do nás doslova zasyčely 🙂

Závěrečné dva kilometry nám daly zabrat. Po silnici, na slunci a do kopce. Poháněla nás ale vidina vychlazené limonády a zmrzliny, kterou jsme si pak dopřáli v restauraci na Klajdovce. Ačkoliv jsme všichni byli unavení, myslím, že to bylo nádherné odpoledne strávené na skákacích botách.

Celou naši cestu převzatou z aplikace MyTracks můžete shlédnout zde:

[nggallery id=18]