Ohlédnutí za eMotion CUPem 2011

Uplynulý přelomový víkend měsíců dubna a května byl ve znamení druhého ročníku Brno eMotion CUPu, který si letos vzali na paškál Lukáš Medek, Petr Frolek a Václav Skyba (s drobnou podporou, zejména moderátorskou, Ondřeje Soudka).

[singlepic id=369 w=600 h= float=]

Pojďme si pár odstavci a obrázky připomenout, jak akce probíhala, kdo zvítězil, jaké byly netradiční disciplíny aj.

S ohledem na loňskou účast na Brněnských bězích jsme se po příjemném jednání s p. Ctiborem Nezdařilem z ČIBA Sport Athletic rozhodli udělat druhý ročník dvoudenní a účast skokanů na eMotionu okořenit závodem na prestižním mítinku běžců z celého světa. A tak letošní eMotion CUP odstartoval již v sobotu 30. 4. 2011 na Náměstí Svobody, kde jsme měli vyhrazený od 13:30 závod – pojmenovaný trefně hantecem (pro neznalé brněnskou mluvou) „Tiple s hópacíma šuflatama na vanilkách“ – tedy závod na skákacích botách. Oproti loňsku nás však čekala drobná změna. Tedy popravdě vlastně dvě. První bylo složení závodníků, oproti loňským ryze brněnským bockerům  se letošní závod honosil mezinárodním, kdy po odřeknutí Lukasze běžel pouze Slovensko-Brněnský Michal Toman. Samo sebou se běžci rozrostli za hranice Brna – Ostrava, Štenberk, Pardubice, Krumlov apod. Druhá, a to znatelná změna, byla prodloužením trati o více než 200 m na finálních cca 920 m. A jak se v průběhu závodu ukázalo, byla to trasa velmi velmi náročná. Od výstřelu se jasně urval Venca Skyba a do cíle doběhl s úctyhodným časem okolo tří minut, s velkým rozestupem pak dobíhali ostatní běžci a velmi těžce lapali po dechu. Za Vencou se v kategorii dospěláků umístila Vendy Řeholová a třetí místo obsadil Ondřej Soudek. U prcků doběhla pro první místo Andrea Melicharová a boj o druhé místo vyhrál takřka o kopýtka Dominik Mach před Aďou Pyšným. Velká poklona pak patří Honzovi Machovi (49 l), který náročnou trasu zkrze Brno zvládl.

Po vyhodnocení a předání pohárů jsme se vydali na komentovanou procházku Brnem, které se chopil Ondřej Soudek. Cesta to byla značně veselá a potulní cizinci v úžasu nefotili brněnské památky, ale nás. No a pokud je nezahnal průvodce do autobusu, tak tam patrně stojí s otevřenými ústy dodnes 🙂

Večerní labužnické překvapení si pro nás připravil Radek Walder, který s předstihem dohodl restauraci pod Špilberkem – energie byla doplněna prakticky hned, chuťové poháry byly uspokojeny širokým výběrem masa se zelím a přílohou, no zkrátka perfektně doplněné namáhavě spálené kalorie 🙂 Následoval přesun do hypermarketu, aby se mohly udělat zásoby na večer (snad i na ráno, pokud někdo opravdu snídá plechovky Kozla 🙂 ) a jelo se na místo nedělního sportoviště – tedy na ZŠ Horníkovu, kde jsme strávili i noc v tělocvičně. O zábavu nebylo nouze, o tekutiny také ne a ambiciózní skokani pomalu ulehali, aby načerpali síly na nedělní pestré závody.

Ranní probuzení však nebylo až tak příjemné, vidina zatažené oblohy a drobné poprchávání kazily organizátorům úsměv na tváři. Po bedlivém hodinovém sledování meteorologických dat jsme byli nuceni udělat závody vevnitř a tím se celý program zkomplikoval. Ač tělocvična veliká, nebyl prostor pro původní naplánované křížení disciplín. Navíc s absencí oválu jsme byli nuceni některé disciplíny nakonec vypustit úplně.

Jako první začal skok vysoký. Novinkou v posuzování bodování bylo zavedení penalizace za shozenou laťku. Toto mělo přispět k odklonění se za honbou po rekordech a přiklonění se k jistotě skoku a správně zvoleném taktizování. Pokud skokan shodil laťku, v celkovém hodnocení se mu za každé shození odečetlo z výsledného skoku 20 cm. Čili pokud skokan shodil při prvním pokusu u výšky 150, pak pokračoval až do 200 cm a laťku na 210 shodil, ve finále měl pouhých 160 cm výšky, která se mu počítala do celkového hodnocení. Stejná myšlenka, avšak mírně modifikovaná, byla použita i u ostatních disciplín. Pokud skokan chce vylepšit svůj pokus u disciplín, musí počítat s tím, že se bude vždy počítat nový výsledek, čili si ve finále může svůj pokus i zhoršit. S tímto modelem probíhal starý známý trojskok. Další disciplínou byly otočky na čas, které se velmi dobře ujaly na šampionátu ve Francii. Během doby 40 s se měl skokan co nejvíckrát snožmo ve výskoku otočit kolem své osy, kdy mohl měnit směr. Otočky se však počítaly pouze celé – dokončené. Po těchto úvodních třech disciplínách se čekalo na dovoz pizzy, která byla opožděná kvůli absenci druhého kuchaře – o to větší měli skokani hlad a o to vehementněji se na dovezenou pizzu vrhli. Po vydatném „žvanci“ následoval krátký odpočinek a mohlo se pokračovat v dalších nových disciplínách. Úplnou novinkou na powerbockingovém poli byla chůze poslepu. Závodník si nasadil zaslepené brýle a jeho úkolem bylo ujít co nejdále v pásu širokém cca 50 cm. Hodnotila se vzdálenost, ve které závodník vystoupil z tratě. Pokud však přešel celou dráhu, byl rozhodujícícm aspektem čas.

Následně byla připravena opičí dráha, která postupně skrývala přeskok přes překážky, skoky na přesnost ve čtvercích, přeplížení lavečky, slalom mezi kužely s balancujícím tenisovým míčkem na láhvi a závěrečným člunkovým během.

Poslední disciplína, která se stihla, byl skok ve čtverci na přesnost – taktéž čerstvě zrozená „disciplína“. Každé vyšlápnutí ze čtverce bylo penalizováno trestnými dopady, vyhrál ten, kdo během určitého času měl nejméně došlapů na čtverec.  

Tou dobou byli všichni skokani značně unaveni a utíkající čas završil pohodový víkend na botkách. Přešlo se k vyhlášení vítězů. V kategorii bockáčat se na prvním místě umístil Domča Mach před Petříkem Frolkem a Aďou Pyšným. U bockyň byla tabulka velmi vyrovnaná, na třetím místě se umístila Martina Rybárová, na druhém místě Kamila Ženčáková a na děleném prvním místě Vendy Řeholová s Katkou Chovančíkovou. No a v kategorii borců – bockerů – urval třetí místo Honza Frolek, druhé místo obsadil Josef „Chosse“ Ženčák a na pomyslný skokanský olymp vstanul Radek Walder. Gratulujeme!!!

 

Cílem závodů bylo především setkání se s ostatními skokany, dobrá nálada, uvedení nových disciplín a hlavně trendu, jakým bychom se chtěli v závodění ubírat. A to ne hnaní se za trháním rekordů, aby v republice nebylo jen cca 3-5 skokanů, kteří budou vládnout díky třem nejběžnějším disciplínám, ale díky všestrannosti na botkách, kdy vyhrát může opravdu každý, kdo se nebude nikterak přeceňovat a nebude se hnát za vítěztvím za každou cenu. Jsme rádi, že se závody setkaly s kladnou odezvou i přes některé výjimečné opačné názory, především narážky, že jsme si soutěže ušili přímo pro sebe. Nutno podotknout, že my, co jsme soutěže připravovali, jsme opravdu nezávodili a měli jsme na starost organizátorskou činnost.

Těšíme se na další ročník a především na větší účast. A pro ty neustálé remcálky ohledně ceny startovného – prvně si zkuste nějakou větší akci udělat, abyste si uvědomili, co to stojí – nejen po stránce fyzické, ale i finanční, a potom můžete konstruktivně kritizovat.

Díky všem, co dorazili a podíleli se na výtečné atmosféře. Taktéž díky Honzovi Dosoudilovi, který vytrval po celé dva dny a spouští fotoaparátu zaznamenával všemožné situace. Jeho fotky ze soboty můžete najít zde, z nedělního závodu pak zde.

[nggallery id=16]