Na skok v Mariánském údolí

V neděli 27.4.2014 se nás pět sešlo na konečné autobusu, na začátku Mariánského údolí. Za 7Brno sice jen já a Petřík, ale o to větší radost mi udělali nováčci Eva, Igor a Honza.

Eva s Igorem na botkách stáli poprvé minulou neděli a Honza se na ně poprvé postavil teprve teď. Musím říct že byl velmi šikovný a po krátké výuce už na nich byl schopný chodit a mohli jsme vyrazit. První kilometr sice byl ve znamení vyhýbání se lidem, kolům a autům, ale s dalšími odskákanými metry už počet lidí klesal.

Po cestě jsme budili zaslouženou pozornost a nejčastější věta, kterou bylo slyšet zněla: “ Zaskákejte nám prosím..“. V drtivé většině to zastal Petřík..:-D

První krátká zastávka byla až na hrázi druhého rybníka.

Po malé úpravě botek jsme po levém břehu vyrazili dál. Cesta se změnila z asfaltové na lesní a tak bylo potřeba dávat pozor na uklouznutí. Bez pádu jsme dorazili až na Muchovu boudu, kde jsme mohli doplnit tekutiny a občerstvit se. Vhledem k nádhernému počasí jsme se na to docela těšili. 😀

Nazuli jsme opět botky a vyrazili dál.

Ale ne moc daleko. 😀 další zastavení bylo u Řícky, kde jsme mohli skákací boty a i vlastní tenisky trošku vykoupat. Naštěstí zůstalo jen u bot. Honza sebou sice plácl, ale na břehu, kde mu mokrá kopyta podklouzla na kamenech.

Pak už jsme to bez zastavení vzali zpátky. Chvíli chůzí, chvíli během. Za necelé dvě hodiny jsme ušli 7 kilometrů. Můj obdiv patří všem třem nováčkům, že cestu bez problémů ušli. Opravdu stačí chtít a skákací boty zvládne každý. Věřím, že jsme se neviděli naposledy